Poselství

Dita

Katka

Hana

Libor

Jirka Pr

Každé ráno se probouzím a těším se, co nového mě dnes potká. Radostně poodhrnu závěs u okna a už, už pokukuju, jak krásný den mě čeká. Ne, tak takhle to bohužel u mě nefunguje. Probouzím se a ještě se zavřenými víčky si v hlavě sumíruji, co dnes musím stihnout. Musím, protože jsem to neudělal včera, předevčírem nebo většinou ještě někdy dříve. Jako každá generace přede mnou i já mám pocit, že ta moje doba utíká rychleji, práce je čím dál víc a na bedrech mám tíhu celého světa, nebo alespoň tíhu toho mého světa. Dokonce i ten písek mezi prsty vypadá, že se sype rychleji. Nezbývá tak čas rozhlížet se po okolí nebo dokonce po poselstvích. A že je to škoda, vím od nepaměti. Nedá se nic dělat. Beru i dnes tíhu přítomnosti na svá bedra, ztěžka vstávám od právě zavázaných bot a s pytlem plným odpadků vyrážím do dalšího zběsile ubíhajícího závodu s časem nového pracovního dne. Přicházím ke kontejneru a nestačím se divit. Poselství je tu. Poselství, které se k téhle situaci dokonale hodí.  

Jitka

Eva St

Anička